Když někoho dlouho popichujete, může se stát, že vám nabídne práci. A zkuste potom odmítnout. Julo Ferianc tu výzvu vzal.
Dva roky byl Julo Ferianc pro RENOMIA coby softwarový architekt a vývojář jen dodavatel. A dva roky Pavla Nepalu, jednoho z managing partnerů, popichoval a poukazoval na to, kde je prostor pro zlepšení. Co z toho vzešlo?
„Pavel mi řekl, ať nedělám chytrýho a místo toho se ukážu. Ať tedy předvedu, jak se dělá digitální transformace se vším všudy. Tak jsem se do toho s týmem opřel. A rovnou jsem Pavla vyzval nazpět – ať ukáže, jestli to umí prosadit, protože to bude bolet,“ komentuje svůj příchod na pozici CIO skupiny Julo. V RENOMIA patří k těm, které v kanceláři nepotkáte v obleku, ale zásadně v džínách a tričku. Na zavedená klišé o lidech z IT ale zapomeňte. Není to člověk, který se zavře do sklepa a něco tam programuje. Naopak chce RENOMIA otevřít svět a výhody dobře postaveného IT. Pěkně postupně, sprint po sprintu.
Co znamená, že je firma digitální?
Určitě ne to, že pracujete na notebooku, používáte excel, word a e-mail. To jsou jenom moderní psací stroje. Být digitální znamená mít za vším, co vidíte, dobře postavenou digitální infrastrukturu, která dokáže škálovat byznys, jak je potřeba.
Jak se stalo, že se RENOMIA začala transformovat na digitální firmu?
Vedení si několik let zpátky uvědomilo, že pokud chtějí do budoucna růst stejně úspěšně jako za poslední čtvrtstoletí, tak se musejí změnit. Jinak je svět technologicky převálcuje. Zároveň tu byl velký tlak zevnitř. Kupily se problémy, které IT oddělení v tehdejším nastavení, ač ve velkém výtlaku, nemělo šanci zvládat. A všechno to přitom byly relativně malé a nepodstatné záležitosti. Zabíraly ale příliš mnoho času a na ty velké změny už nebyl prostor. Když v takové situaci něco neuděláte, tak vám opravdu hrozí, že vám ujede ten pomyslný digitální vlak. Vyroste vám pružnější konkurence a vy už s ní nedokážete držet krok.
Co byl na začátku váš hlavní úkol?
Firma doteď rostla organicky o jednotky až desítky procent ročně. Za pětadvacet let se z toho stal miliardový byznys. Ta hlavní ambice za digitální transformací je, abychom dokázali růst i dál, a to nejen organicky. Abychom uměli vyškálovat infrastrukturu, jak bude potřeba. To je ta technologická rovina. Na mentální úrovni ještě potřebujeme přesvědčit lidi ve firmě a nadchnout je pro tu změnu, pro nové nástroje a postupy.
Co přesně znamená škálovat infrastrukturu?
Podívejte se, jak dneska roste Netflix. Pokud mu přes noc přibyde další milion zákazníků, nemusí spouštět další studia a nabírat nové zaměstnance. Má za sebou infrastrukturu, která ten milion navíc dokáže bez problémů pojmout. A pokud by o ně za měsíc zase přišel, infrastruktura se přizpůsobí. Protože pokud nemáte milion uživatelů, ale jenom deset tisíc, tak nechcete platit výkon odpovídající milionu. Ani nemůžete, nemáte na to odpovídající příjmy. Škálování funguje oběma směry. Takže když skokově vyrosteme ne o desítky nýbrž stovky nebo tisíce procent, například o milion zákazníků za týden po intenzivní kampani, nestrávíme rok tím, že se budeme snažit infrastrukturu na ten milion připravit. Už ji máme.
Jak jste se k digitální transformaci v RENOMIA dostal?
Začal jsem jako dodavatel, měl jsem vlastní firmu. Vzali jsme část tehdejší existující infrastruktury RENOMIA a postavili jsme ji úplně znovu. V architektuře mikroslužeb, způsobem, který je opravdu na hraně toho, co je dnes možné. Ani naši dodavatelé to nemají tak špičkově postavené jako my. Předtím jsme oproti nim byli pozadu, teď jsme o deset let napřed.
To jste to docela výrazně posunuli.
To ano. Ale pozor, pořád to je pouze malá výseč, zdaleka ještě nemáme hotovo. Jako první jsme se podívali na propojení s pojistiteli. Trvalo nám to dva roky, napsali jsme tři čtvrtě miliardy řádků kódu a úplně jsme to překopali. Teď potřebujeme tenhle princip vypustit do zbytku organizace.
Takže máte, řekněme, základ pro digitalizaci?
Ano, máme základ infrastruktury, ale není to jenom podvozek. Je to skutečně něco, co dává smysl. Vzniklo takové městečko z mikroslužeb, které fungují napříč organizací. Protože potřebujeme šablonovat, generovat pdf soubory, mailovat, fulltextově vyhledávat, nabídkovat, sjednávat smlouvy, propojovat se s pojišťovnami a integrovat s externími systémy. A na to všechno máme dedikované služby s určitou specializací, které vystavují svá rozhraní, tzv. API, a tím pádem poskytují své služby zbytku infrastruktury. Nyní máme asi 50 takových služeb, které hladce spolupracují, a přibývají další. To je strašně důležité, protože pak je jasné, kdo je za co zodpovědný a dva nedělají totéž. Což je častá vada legacy systémů, kdy děláte to samé padesátkrát a pokaždé trochu jinak, musíte to udržovat a pak je z toho jen bolehlav.
Líbí se lidem ve firmě to, co jste tu už udělali?
Já doufám, že ano. Nutit někoho ke změně je pochopitelně vždycky těžké. Zvlášť, když má pocit, že to přece docela šlo. A já říkám, že ne, nešlo. Proto jsme rovnou zavedli moderní styl řízení, který se dostává do mnoha korporací – agile. A nové týmy, které jsme tu postavili, do něj hned naskočily, v podstatě na zelené louce.
Co na to ty staré týmy?
Snažíme se nedělit na noví a staří. Ze začátku jsme asi byli za chytráky, kteří všem přišli radit, jak se to má dělat. Jenomže jsme začali dodávat a ukázalo se, že to funguje. A že ty nástroje, které zavádíme, lidem zjednodušují práci. Takže jsme se vzájemně integrovali, pomáháme si a před pár dny jsme slavnostně odmávli i v původním IT teamu první sprint. Samozřejmě se to nejspíš nepovede a ten sprint asi přeteče, ale to je normální a stejně to oslavíme.
Jak takové sprinty fungují?
Sprinty fungují tak, že IT tým dodává společně se zadavateli. Je to kontrakt založený na důvěře a respektu pravidel. Pokud má dodavatel něco doručit, musí zadavatel nejenom jasně formulovat zadání, ale taky slíbit, že nebude měnit podmínky, nebude ani měnit zadání nebo priority. Bolí to na obě strany, protože to je oboustranný závazek, má to výsledky.
Takže transformujete nejen systémy, ale i lidi?
Rozhodně ano. Musíme pro to nadchnout všechny kolegy, protože nemáme čas se na dva roky zavřít do sklepa a něco tam vytvářet, musíme dodávat průběžně. A na to potřebujeme spolupráci celé organizace.
A máte i podporu shora.
Ano, obrovskou. Kdybychom ji neměli, tak už to před rokem a půl zabalíme. Když ve vedení řekli, že chtějí digitální transformaci, tak to mysleli vážně. A to je docela vzácné. Oni tomu věří a jsou ochotni do toho investovat, i když to rozhodně není levná záležitost. A nemám pocit, že by jim docházel dech, naopak. Ty ambice jsou obrovské.
Je tam zároveň tlak na rychlost?
Samozřejmě ano, ale nesnažíme se něco za každou cenu lámat přes koleno. Hledáme řešení, která dávají smysl, nesmí to být jenom hack. Ani se nesnažíme pracovat stylem „quick and dirty“. Pokud to za to stojí, tak ano, ale nikdy to nesmí narušit ten dlouhodobý cíl udržitelnosti. Máme velkou podporu v tom, abychom nevytvářeli dočasná řešení, která brzy erodují. Zadání je dělat věci pořádně, a máme na to prostor. A to se jen tak nevidí. Pracuji v IT 20 let a tohle je opravdu bezprecedentní, ale velice chytré.
Na to se pak dobře lákají lidi, je to tak?
Určitě, na to lákám lidi na každém pohovoru.
Na co ještě je lákáte?
Hlavně na cool technologie a smysluplnost toho, co děláme. Hledáme lidi, kteří chtějí svou práci dělat dobře, ne si tu jenom odsedět výplatu. Takové, kterým záleží i na tom, co není vidět. Třeba, že uvnitř systému je hezká architektura. Že je to celé udržitelné, protestované, rychlé a že to dává smysl. Že dokážeme vyškálovat, i když právě nemusíme. Že dostáváme prostor pro inovace a experimenty. Můžeme prozkoumat i cesty, které se třeba ukážou jako slepá ulička, anebo naopak povedou k úžasným věcem.
Uvedete nějaký příklad?
Je toho celá řada, ale zmíním vlastní jazyk, který jsme si naprogramovali. S jeho pomocí jsme schopni neprogramátorsky popisovat produkty. Nazvali jsme jej, překvapivě, PDL (Product Description Language). Produkty a validace tedy neprogramujeme my. Dali jsme ten jazyk k dispozici produktovým manažerům a oni nám dokážou jít naproti. Umějí se podívat, jak jsou produkty popsané, se všemi jejich validacemi, pravidly, výlukami a množinami. My už je jenom zapojíme do naší infrastruktury. Prostě nádhera! A k tomu jsme dostali prostor. Vysvětlili jsme vedení, co chceme. Že to bude stát nějaký čas, úsilí a peníze, ale že jsme si na 80 % jistí, že to bude bomba. A vyšlo to.
Jaké zajímavé nástroje používáte?
Máme celý toolset, protože pomocí jednoho toolu válku rozhodně nevyhrajete. Dáváme si hodně záležet, aby všechno bylo to nejlepší, co lze v dané oblasti použít. Pochopitelně máme sadu technologií, ve kterých jsme silní a ty přirozeně preferujeme, nicméně naše „API-first“ infrastruktura nám přináší technologickou nezávislost, svobodu a velkou flexibilitu v tom, jak si technologie nástroje poskládáme. Projekty řídíme v nástrojích od Atlassianu – Jira a Confluence. Jsme velkými advokáty open-source, ale dokážeme je sladit a provozovat s komerčními enterprise nástroji. U nás se potkáte s Javou, C#, Reactem, Pythonem, PosgreSQL, MSSQL, Redisem, Elastic Search ale i s PHPkem. To vše jsme schopni zorchestrovat a provozovat lokálně i v cloudu. K tomu používáme sadu nástrojů a technologií jako GitLab, Docker, Kubernetes. Právě na náš špičkový DevOps jsme obzvlášť hrdí. Dokážeme nasazovat nové věci do produkce bezbolestně a bezvýpadkově, aniž by organizace vůbec zaznamenala, že něco proběhlo. Takové ty noční akce, kdy se všechno zavřelo a parta nešťastníků z IT se celý víkend modlila, aby na ně v pondělí někdo nenastoupil, tak to u nás nefunguje. My dokážeme rovnou z vývojových nástrojů sestavit, otestovat a nasadit celé nové služby. Bez stresu. Navíc je všechno plně vratné. Takže i když se něco nepodaří, tak to prostě vrátíme zpátky. To, co byl vždycky největší stres, tady probíhá naprosto v pohodě.